NETYPICKÉ HLEDÁNÍ KEŠÍ-4

Část čtvrtá závěrečná

Vešel jsem do ulice, v níž měla být ukrytá další keš. Podle nápovědných informací se měla nacházet vedle kamenné zdi v otvoru, v němž byla mříž. A záhy jsem se nenápadnou chůzi přibližoval k onomu místu ve zdi. Nějakým řízením osudu jsem však narazil do jakéhosi stroje, který se mým přičiněním dal do pohybu. Muž v montérkách, co se opodále opíral o zeď s láhví piva v ruce, začal něco hulákat řečí, která však nebyla mou mateřštinou. Vzápětí se dal na útěk, zatímco mou snahou bylo onen stroj zastavit. To se mi však nepodařilo, přičemž mi došlo, že se držím válcovacího stroje. Nejel moc rychle, ale přesto zválcoval dvě popelnice, novinový stánek, načež se pomalou jízdou vydal směrem k parkovišti. To už jsem se jej raději přestal držet a má pozornost se soustředila na místo, kde byla ukrytá krabička.

 Za okamžik jsem stanul před otvorem, ve kterém byla mříž. Za ní byla ve zdi dost velká díra, do které jsem natáhnul ruce. Přitom mi hlava vnikla do otvoru mezi mříže a zároveň jsem prsty pravé ruky nahmatal jakýsi malý předmět. K mé radosti to byla keška. Radost s objevené krabičky mne však záhy přešla, jelikož mi hlava uvázla v mříži. Moje snaha o její vyproštění se míjela s účinkem a po delší době mi došla trpělivost. A tak jsem pořádně zabral. K mému překvapení mříže povolily a já jsem vzápětí vrávoral po ulici s mřížemi na hlavě. Na ní, bylo poněkud rušno kvůli válcovačce, která se projela napříč parkovištěm, ale přesto si mne hodně lidí všimlo.

„Člověče, jak se vám to stalo?“ zeptal se mě užasle jakýsi muž.

„No normálně. Při hledání keše. Nějaký blbec jí schoval na dost blbém místě,“ zněla má odpověď, přičemž muž nechápavě protáhl obličej a zároveň vytřeštil oči. Mříži jsem se zbavil v obchodě, kde jsem si k úžasu mnohých namydlil mýdly hlavu. A pak jsem se zase vrhnul do hledání keší.

  Podle GPS přístroje a mých výpočtů, se měla další krabička ukrývat někde v místě, na němž stál automobil, o jehož bok jsem se při lezení praštil do hlavy. Nehodlal jsem hledání oné kešky vzdát a následovalo mé vplížení se pod vozidlo. Po vysoukání se na jeho opačné straně mi neuniklo, že na mne užasle hledí hodně lidí, kteří sedí u stolečků před restaurací.

„Co to vyvádíte pod mým autem!?“ rozkřiknul se mladý muž.

„Já tu něco hledám. Mohl byste s tím autem trochu poodjet?“ zeptal jsem se.

„Tak si s ním trochu cukněte!“ pronesl muž a hodil mi klíčky. Já jsem za chvíli usedl za volant automobilu a chtěl jsem s vozidlem popojet dopředu. Jenže vůz se rozjel k mému překvapení dozadu a narazil do hydrantu, z něhož okamžitě vystříkl gejzír vody. Ve stejný okamžik se rozkřikli lidé, kteří seděli na zahrádce před restaurací, a mně došlo, že na nalezení krabičky nebudu mít klid. Sotva jsem z vozu vystoupil, tak se u mne objevil rozkřičený majitel automobilu. Zřejmě se ještě více naštval, když jsem mu řekl, že bude mít aspoň umyté auto. A vzápětí jsem prchal před ním i naštvaným houfem mokrých lidí a chuť na hledání keší mne přešla.

 

KONEC

 

---